Na začátek, jak se sluší a patří, by bylo jistě záhodno alespoň z části zasvětit neznalé do historie dnes ji legendární franšízy Devil May Cry. Takže. Kdysi dávno v předaleké galaxii....no prostě před časy žil pokorný a mírumilovný démon Sparda, jterý ,,splodil,, dva holomky, Danteho a Vergilia. Vše šlo, jak po másle, ale až do té doby, než se začali Dante a Vergilius tak torchu rozcházet v názorech ohledně způsobu života. Jeden si (jak už to tak bývá, že?) vybral dobrou, a druhý špatnou cestu. Dante zvolil samozřejmě tu první. No, a tak nějak to všechno začalo.
Střemhlav do akce
Jenže, popravdě, nějaké extra znalosti předchozích dílů nejsou pro dokonalý zážitek ze ,,čtyřky,, třeba, jelikož po většinu hry bude pod vaší kontrolou zbrusunová postava, mladý a poměrně drzý Nero. Jestliže jsem napsal drzý, myslím tim ,,sympaticky drzý,,. Strach, že by si harcovníci série s Nerem nějak extrémně nesedli rozhodně nehrozí. Navíc Danteho si užijeme taky dost, ale o tom později.No a jestliže jsem v prvním odstavci rekapituloval začátky DMC, nyní lehce naťuknu, o co asi půjde ve čtvrtém díle. Samozřejmě se vše bude točit hlavně kolem Nera a (kupodivu) jeho milé, jež je členkou řádu, který nejraději po odpolednách pěje ódy na velkého Spardu, a který je však také skrz na skrz prošpikován individui, jež se snaží tento spolek takříkajíc ,,nabourat,,. Jenomže jen pouhé blekotání o vzpouře, zradě a tak podobně by nebylo stylu DMC hodno, a tak jednoho dne vtrhne Dante do chrámu a bezmilosti a s frajerským úšklebkem jednou ranou pošle samotného velekněze na onen svět. A věřte mi, to bude na dlouhou dobu jediná chvilka (nepočítám-li střihové animačky), kdy nebude takříkajíc, co dělat. DMC byl totiž odedávna znám frenetickými bitkami se spoustou mystické havěti a nejinak je tomu i tentokrát. Démoni rozličných barev, tvarů i velikostí na Vás čekají na každém rohu, což samozřejmě vyžaduje nějaký ten arzenál, o který nouze opravud není. Navíc stereotypu zabrání to, že každá postava má jiné zbraně. Ze všech možných vyzdvihnu především Danteho známý chvat Gunslinger, při kterém padá hlavou střemhlav a stříli vše, co je pod ním, a Nerův Devil Bringer, jímž si protivníka lze přitáhnout a řezat s ním o zem.
Boj, boj, boj!
Zaplesat musím i nad hratelností, jež přechodem na nexgen neztratila nic ze svého kouzla. Avšak i přesto by se pár výtek jistě našlo. Například omezenost výhledu. Věřte mi, že i když je kamera po většinu boje fixní, nemožnost se rozhlížet párkrát zamrzí, hlavně při soubojích s bossy, kteří jsou mimochodem jedním slovem fenomenální, hlavně závěrečný boss, jež Vás bude trápit pěkně dlouhou dobu, poněvadž souboj s ním se táhne přes několik levelů.
Muž beze stínu
Grafický kabát, do kterého Capcom DMC 4 navlékl, je opravdu velmi slušivý a hned na první pohled oku lahodící. Ze všech těch vizuálních orgií, na které jsme si už nějak po příchodu Xboxu 360 a PS3 navykli, zřejmě nejvíce ,,bije,, do očí animace postav, a to, jak Danteho popřípadě Nera, ale i démonů a bossů. Jenže i zde není bohužel vše, tak, jak má být. Hned poté, co opadne nadšení ze všech těch efektů animací, si povšimnete, že postavám se nějak nechce reagovat na světlo, což pro někoho nemusí být až tak zarážející, ale v dnešní době, kdy se vývojáři předhánějí v tom, kdo dokáže lépe vyrenderovat kapku rosy či chlup v nose, je statičnost stínů poněkud passé. Naopak zvuková stránka DMC 4 je takřka bez chyb. Vypiplaný dabing a řízný, do zběsilé akce se hodící soundtrack jsou nadmíru povedenou kulisou.
Sečteno, podtrženo
Co tedy říci závěrem? DMC 4 obsahuje vše to, díky čemu jsme si Danteho (nyní vlastně i Nerovy) eskápady s démony oblíbily. Zběsilá akce, nekonečné zástupy nepřátel, ohromující souboje s bossy. Bohužel to občas kazí nějaká ta nevychytaná moucha, a tak nezbývá dodat, že to ani tentokrát není na výbornou, ale zábavy si i díky replaybilitě užijete s Devil May Cry 4 dost a dost.
+ animace postav
+ množství a zábavnost zbraní
+ bossovské souboje
- kamera
- statické stíny
- téměř nulová interaktivita s nádherným okolím